Reklama
 
Blog | Olivia Lacenová

30 let od rozdělení: v ekonomice a životní úrovni Česko vede, ale Slovensko jej dotahuje

Česko po 30 letech od rozdělení Československa produkuje na osobu přibližně o čtvrtinu vyšší hrubý domácí produkt než Slovensko. Při zohlednění kupní síly je na tom ČR ještě o něco lépe, když dosahuje 91 % průměru EU v HDP na osobu, zatímco u SR tento ukazatel činí 68 %. Pandemickou krizi ovšem Slovensko zvládlo lépe, když v roce 2020 pokleslo jen o 3,4 %, zatímco Česko zasáhla hospodářská krize s poklesem 5,5 %. O rok později (2021) sice HDP ČR rostl rychleji než slovenský (3,3 % vs 3 %), ale předchozí pád tento růst nevykompenzoval. Vyplývá to z analýzy brokera Wonderinterest Trading Ltd., který použil data HDP z let 2021 a 2022.[1]

Rovněž průměrná hrubá mzda je v Česku o 26 % vyšší než na Slovensku. Ovšem v důsledku vyšší cenové hladině na Slovensku ( 90 % průměru EU vůči 80 % průměru EU v ČR) si obyvatel ČR koupí za svůj příjem dokonce o 41 % více než obyvatel SR.

V nezaměstnanosti si doposud Česko udrželo v EU zcela výjimečné postavení s pouhými 2,1 % míry nezaměstnanosti v říjnu 2022. Slovensko dlouhodobě snižovalo svou vysokou nezaměstnanost, až se dostává se 6 % na průměr EU.

Reklama

„Česko i Slovensko si prošlo za 30 let až překvapivě podobným vývojem. Česká republika sice v ukazatelích makroekonomiky i kvality života nad Slovenskem vede. Pokud bychom však vzali v úvahu výchozí základnu, dá se konstatovat, že Slovensko se k Česku dokázalo v životní úrovni relativně přiblížit,“ komentovala výsledky analýzy Olívia Lacenová, analytička společnosti Wonderinterest.

Česko versus Slovensko: ekonomika a životní úroveň 30 let od rozdělení Československa

Jak se za třicet let samostatnosti projevily rozdíly mezi Českem a Slovenskem v hospodářství? Broker Wonderinterest Trading Ltd., který je aktivní v obou zemích srovnal ekonomickou výkonnost, strukturu hospodářství, stav trhu práce. V neposlední řadě se věnoval i rozdílům, jakým byly obě země vystaveny ve vnějším prostředí, kde zásadní odlišností bylo přijetí eura na Slovensku. Analytici se pokusili shrnout makroekonomické informace indikující, jaká je životní úroveň v obou zemích.

Chceme-li posuzovat kvalitu života v jednotlivých zemích, neobejdeme se bez relevantních ukazatelů, jakými jsou zejména hrubý domácí produkt, výše příjmů obyvatelstva, míra nezaměstnanosti či tempo růstu cenové hladiny (míra inflace). Určitým nedostatkem makroekonomických dat je, že plně nezohledňují i jiné faktory, které socioekonomickou úroveň daných zemí ovlivňují. Proto jsme vedle základních makroekonomických dat využili také žebříčky, které pracují s širším pojetím kvality života jejího měření.

Hrubý domácí produkt

Hrubý domácí produkt je základní makroekonomický ukazatel, jímž se měří výkonnost ekonomiky. Říká nám, jaké životní úrovni se může těšit průměrný občan sledovaného státu. Už když se dělila československá federace, očekávalo se, že hospodářský vývoj České republiky bude příznivější než na Slovensko. Zejména kvůli odlišnému politickému směřování.

Propad životní úrovně po začátku hospodářské transformace byl na Slovensku mnohem dramatičtější. Zatímco HDP České republiky dosáhl svého dna v roce 1992 s necelým 12procentním poklesem, výkonnost slovenské ekonomiky zaznamenala kumulovaný propad ve výši 22,3 procenta a teprve v roce 1994 došlo k hospodářskému oživení, jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu.

Česko dosáhlo své předtransformační úrovně v roce 1996, Slovensko až o dva roky později. V následujících letech však Slovensko prakticky dohnalo veškerou ztrátu, kterou zaznamenalo na začátku sledovaného období a už v roce 2004 předstihlo Českou republiku v porovnání se svou startovní čarou.

Hrubý domácí produkt na osobu v přepočtu podle parity kupní síly je však v České republice vyšší než na Slovensku. Podle dat Světové banky dosáhl tento ukazatel v roce 2021 pro Českou republiku v roce 39 778 tzv. mezinárodních dolarů, zatímco pro Slovensko 31 498 mezinárodních dolarů. Ekonomická úroveň je tak v Česku přibližně o 26 procent vyšší než na Slovensku. Podle Eurostatu činil hrubý domácí produkt na osobu podle parity kupní síly loni v Česku 91 procent průměru Evropské unie, na Slovensku to bylo 68 procent.

Na hospodářstvích obou zemí se projevila pandemie koronaviru. Slovenské hospodářství jí však prošlo lépe. HDP Slovenska v roce 2020 klesl jen o 3,4 procenta, zatímco České republiky o 5,5 procenta. Naproti tomu oživení v loňském roce bylo na Slovensku jen mírně nižší než v Česku, a sice 3 (Slovensko) versus 3,3 procenta (Česko).

Vývoj HDP na osobu podle parity kupní síly v mezinárodních dolarech roku 2017

Zdroj: Světová banka

Průměrná mzda

Vývoj hrubého domácího produktu se zrcadlí ve vývoji mzdovém. A to včetně kupní síly výdělků. Jestliže tedy hrubý domácí produkt roste, roste i reálná mzda, jelikož HDP coby měřítko produktivity výrobních faktorů přímo souvisí s produktivitou práce. Ta následně ovlivňuje výši mezd a jejich kupní síly.

Průměrná hrubá mzda činila v České republice ve druhém čtvrtletí roku 2022 v přepočtu 1626 eur, na Slovensku ve stejném období jen 1291 eur. Mzdy v České republice jsou tak v průměru o 26 procent vyšší, což odpovídá rozdílu v hrubých domácích produktech na osobu.

Pokud ale zohledníme rozdílnost cenových hladin, vyjde rozdíl ještě větší ve prospěch České republiky. Cenová hladina v Česku totiž dosahuje jen 80 procent průměru EU, zatímco na Slovensku 90 procent. Po přepočtu podle parity kupní síly tak slovenská průměrná mzda dosahuje jen 1148 eur. Česká je tak při tomto zohlednění vyšší o více než 41 procent. Jinak řečeno za českou mzdu si v Česku lze pořídit  o dvě pětiny více zboží než za slovenskou mzdu na Slovensku.

Jak bylo řečeno, kupní sílu mezd ovlivňuje vývoj cen, respektive míra inflace. Jak Česká republika, tak Slovensko patří k zemím, které čelí v souvislosti s energetickou krizí nadprůměrnému inflačnímu šoku. Česko se v uplynulém roce řadilo mezi země v rámci EU, které zaznamenávají nejvyšší míry inflace. Slovenská republika však Česko jen těsně následuje. Poslední údaje (říjen 2022) naznačují, že obě země se potýkají se zhruba 15procentní inflací v meziročním vyjádření.

Trh práce a nezaměstnanost

Česká republika si hned na počátku hospodářské transformace vysloužila obdiv, jelikož jako jedna z mála transformujících se zemí vykazovala mimořádně nízkou nezaměstnanost, která se několik let pohybovala v rozmezí 3 až 4 procent. Slovensko naproti tomu čelilo strukturální krizi, kdy zejména pád zbrojního a těžkého průmyslu vedl k nárůstu míry nezaměstnanosti.

Obě země ale začaly v dalších letech konvergovat, nicméně Česko si doposud zachovává znatelně nižší míru nezaměstnanosti než Slovensko. Zatímco v říjnu 2022 činila česká míra nezaměstnanosti (podle Eurostatu) 2,1 procenta, na Slovensku to bylo necelých 6 procent. Česko však již řadu let vykazuje nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, kde průměr činí 6 procent. Slovensko tedy téměř dokonale odpovídá průměru EU.

Veřejný dluh

Dá se říci, že obě země zdědily z éry reálného socialismu poměrně nízkou úroveň veřejného dluhu jak v absolutní částce, tak v poměru k HDP. Do roku 2000 se však veřejný dluh zejména Slovenské republiky výrazně zvýšil, a to až na 50,5 procenta HDP. Český veřejný dluh začal výrazněji narůstat až po propuknutí finanční krize v letech 2008 a 2009, kdy se dostal nad úroveň 40 procent HDP.

Během další dekády se však v obou zemích relativní velikost veřejného dluhu snižovala a do krizových let pandemie koronaviru vstupovaly v solidní „dluhové kondici“.  V roce 2019 dosahovala výše českého veřejného dluhu 30 a slovenského 48 procent HDP. Pandemie koronaviru si však vyžádala nákladná vládní opatření, jejichž cílem bylo udržet vysokou úroveň poptávky, což se promítlo do nárůstu dluhu.

Covidová krize byla vystřídána krizí energetickou a nárůstem inflace, a tak tlak na veřejné finance nepominul. Český veřejný dluh ke konci roku 2021 dosáhl 42 procent HDP, slovenský pak 62,2 procenta HDP. Paradoxní je, že Slovensko, které je členem eurozóny, neplní dluhové maastrichtské kritérium, kdežto Česká republika má k dosažení 60% hranice ještě poměrně slušnou rezervu. Nicméně druhé fiskální maastrichtské kritérium, které se týká maximálního přípustného schodku veřejných financí, neplní ani jedna ze sledovaných zemí.

Nejde jen o makroukazatele

Jak již bylo řečeno, vybrané makroekonomické ukazatele nejsou jedinými relevantními údaji, pomocí nichž lze hodnotit kvalitu života v té které zemi. Existuje řada dalších, pomocí nichž lze celkový obraz o tom, jak je která země vhodným místem pro život, zkompletovat.

Poměrně populárním ukazatelem je index lidského rozvoje (HDI – Human Development Index). Ten vedle HDP na osobu zohledňuje také například střední délku života, očekávanou a střední délku školní docházky. Hodnota indexu nabývá hodnot od nuly do jedné, kdy jednička je nejvyšší dosažitelná úroveň. V roce 2021 se nejvýše umístilo Švýcarsko s hodnotou indexu 0,962. Česká republika obsadila 32. pozici s hodnotou HDI 0,889, Slovensko skončilo na 45. místě, když jeho HDI dosáhlo 0,848. Obě země patří do skupiny nejrozvinutějších zemí, kam se řadí ty, jež dosáhly hodnoty HDI nejméně 0,8.

Jiným populárním ukazatelem je index štěstí (Happiness Index), který vychází ze subjektivního hodnocení dotazovaných. Ti hodnotí svůj pocit štěstí na základě šesti kritérií: vnímání korupce, velkorysost, svoboda činit životní rozhodnutí, očekávaná délka života ve zdraví, sociální podpora a HDP na osobu. Česká republika se aktuálně nachází na 18. místě a její skóre štěstí dosahuje 6,92. Slovensko se skóre 6,391 obsadilo 35. příčku. Aktuální pořadí je sestaveno na základě průměrných hodnocení z let 2019 až 2021. A aktuálnímu pořadí vévodí Finsko s výsledkem 7,821.

Závěr

Česká republika i Slovensko si za posledních 30 let prošly jistě bouřlivým, ale dá se říci, že úspěšným obdobím. Obě země pozitivně ovlivnil pád komunistického režimu, který jim umožnil se emancipovat nejen politicky, ale i ekonomicky. Z poměrně zaostalých států se rozvinuly do zemí se standardní tržní ekonomikou, garancí základních práv a svobod i ekonomickou svobodu. Životní úroveň i kvalita života se radikálně zvýšily, o čemž svědčí jak tvrdá makroekonomická data, tak alternativní žebříčky, pomocí nichž lze hodnotit kvalitu života.

[1] Pokud není uvedeno jinak, je v celém textu zdrojem dat Eurostat.